Mardi gras festival v New Orleans

Nejšílenější festival, co jsem kdy zažila. Jop Američani jsou blázni, to ví každej, ale že uvidím asi 50letou ženskou, která si to šine davem jen v kalhotkách, to jsem nečekala. I když holky nahoře bez tam nebylo žadné halooo. Prý se řešil i topless zákaz pro ženy, ale chlapům to nijak zakázat nemůžou, takže by to prý pak byla diskriminace, kdyby to zakázali jen ženám. Tits jsou tedy nadále součástí mardi gras festivalu. :D V rámci Mardi gras je taková "nepsaná soutěž": kdo bude mít nejvíce řetízků/kdo bude mít nejzajímavější řetízky. A hodně často se pro ty vážně zajímavé muselo něco udělat, ti slušnější v rámci hlavních průvodů si řekli tak o pusu na tvář a popřáli "happy mardi gras", ale chlípnicí, kteří házeli řetízky a jiné věci z balkónů ve french quarter si většinou řekli právě o svlíknutí trička apod. (Jen tak ze zajímavosti jsem se podívala kolik stojí vstup na tyto balkóny během hlavního víkendu mardi gras a ceny se pohybují kolem 300 dolarů za vstup s open barem na osobu/den - docela masakr.)

Mardi gras (v překladu "tlusté úterý") je festival, který se koná něco málo přes měsíc a končí právě v úterý před Popeleční středou. Poslední víkend před tímto úterým je hlavní částí, kdy se koná nejvíce průvodů na různých místech. Do průvodu jako takového je zapojeno hrozně moc lidí, chodí tam v průvodu roztleskávačky z různých škol, kapely, sportovci, mezi nimi projíždějí velké vozy, ze kterých lidi házejí hromady těchto řetízků (nejdříve jsme nevěděli, že se bude v hlavních průvodech rozhazovat takové množství těchto řetízků, tak jsme si blbci nezkušeně symbolicky pár řetízků koupili :D). No každopadně jsme si řikali kolik musí být do tohohle festivalu investováno peněz. Jenom "směšná" položka jako ty řetízky, těch muselo být xxx tun, někdy když jim nešel otevřít pytel s x těma řetízkama tak prostě hodili celý pytel a bylo jich fakt všude hrozně moc, všude se válely i na zemi.

New Orleans byla naše první zastávka v rámci cestování v průběhu semestru. Jely jsme tam autobusem a cestu tam jsme absolvovali přes noc, přijela jsem tam pěkně čerstvá. S kamoškou jsme si řekly, že si sedneme každá zvlášť, abychom se vyspaly, přece jen jsme před sebou měly náročný víkend. Já to vyhrála a sedla si vedle mě černoška, která by si měla bookovat raději 2 sedačky, takže jak můžete hádat spánek se nekonal, jelikož moje téměř 7h sousedka na mě téměř ležela a její chování? Její svačinka byla po půlce autobusu, mlaskala a když dojedla tak se nebála dát najevo, že už je syta, krkla si tam bez jakéhokoliv "sorry" ... fakt nechutný. Ono obecně cestování autobusama jako je Greyhound je zážitek sám o sobě, jako v Americe je hodně černochů, ale když jedete s Greyhoundem hodně často jste tam jediní bílí (zní to hodně rasisticky :D - ne nejsem rasista, ale v těch busech jezdí fakt podivíni, takže si nepřipadáte úplně dobře). 

Do New Orleans jsme dorazily mezi prvníma, tak jsme před průvodama daly ještě trochu toulání se po městě. French quarter je naporsto boží, kdo by tam pak jel určo doporučuji nejen Bourbon street, která je taková "hlavní" v té French quarter, ale také Frenchman street, která je méně turistická, více pro místni lidi. V polovině barech, klubech a restauracích hraje živá hudba, takže atmosféra 10/10, v jednom takovém jsme byli na jídle a drinku a super zážitek. Zůstali jsme tam několik hodin, hráli fakt nádherně. V jednom z barů jsme si daly vodka žele panáky a na záchodě byl klavír. Whut? :D

Jinak jsme se víceméně celý víkend honili za top řetízkama, dobrým jídlem a zábavou. Byla to dost divočina, jak můžete vidět níže na fotkách, prolezli jsme pár klubů a v některých bylo opravdu co k vidění (jestli se to tak dá říct - pro pány určitě). :D

Atlanta mým "domovem" na dalších x měsíců

3300 33 aneb můj nový zip code.

"Konečně" Vás zdravím z mého na 4 měsíce už jen na něco málo přes 1 měsíc "nového" domova. (Ano vážně mi trvalo dopsat tento článek téměř celý semestr-už vím jak hromadně měnit šířku fotky, tak už to bude rychlejší)

Na začátek školy jsem byla natěšená jak do první třídy.  Nová zkušenost, nový lidi, nové vše. No nadšení muselo počkat jelikož místní překvapil na náš pvní školní den bílý zázrak, který v ČR běžně známe pod názvem sníh. Asi by to bylo i pochopitelné, že na jihu je to netypické, ale stejně mě překvapilo, že se kvůli -9 stupňům a asi 1 cm sněhu zrušila škola. Jinak jsou tu pěkné teplotní skoky, ve středu bylo -9 stupňů a v sobotu už jsme tu chodili v mikině při krásných 18 stupních.

Hned po příjezdu nás čekal orientation day. Celodenní povídání, průvodcování a jídlo zdarma z nejlepšího Willy's (hodně podobné chipotle, jestli znáte) - výborný mexický řetězec-opravdu mi chybí v ČR. Jídlo zdarma je takovým znakem této školy což mi naprosto vyhovuje :D Škola jako taková je kapitola sama o sobě, o té napíši článek až po zakončení semestru, snad úspečném.

Hned po příjezdu jsem si začala hodně rychle zvykat na americký styl života - nic nefunguje jak má, všichni jsou neschopní etc. :D Přijela jsem po více jak 24hodinové cestě na apartmány, celá natěšená na postel. Po velmi složité domluvě, která obsahovala i telefonáty do Ameriky jsem si to nakráčela do úplně jiného apartmánu než bylo domluveno, takže jsem jim opět zatleskala a čekala ve společenské místnosti na to než nám obstarají a připraví správný apartmán. (Na větší rozčilování mi bohužel už po zkušenostech s nimi a po cestě nezbyla energie). Všichni jsme také žili v tom, že wifi je included. Ale bohužel ani to nebyla pravda. 3 dny jsem byla téměř úplně bez internetu, protože jsem neměla zařízený mobilní tarif. No v 21. století celkem nepředstavitelná věc. :D Po několika hodinách čekání jsem konečně dostala klíče od našeho pokoje, musím říct, že apartámy jsou opravdu hezké (ještě aby ne za ty pálky), jediné co bych vytkla je opět nesmyslné umístění klimatizace. Hned před oknem mám 4 hlasité krasavce, kteří se střídavě zapínají, špunty do uší jsou tudíž mými nejlepšími přáteli na tento pobyt. Nejdřív jsem z toho byla fakt nešťastná, mám špatné spaní a na špunty do uší jsem nebyla zvyklá a uvažovala jsem už i nad spánkem v šatně, kde bych je snad přes dveře neslyšela :D 

Co se týče Atlanty jako takové, říká se o ní, že nepatří k nejhezčím městům a s tím asi musím souhlasit. Viděla jsem spoustu mnohem hezčích míst, ale i v Atlantě se najdou hezká místa, kam si zalézt. My se s holkama například prošly do Piedmont parku. Navštívili jsme Coca-cola world. Všichni nám to hrozně doporučovali, vlastně to bylo fajn, ale řekla bych že to bylo udělané hlavně pro menší děti a ty jsi to opravdu užijou. Jinak jsme si tam ale moc pěkně zalepili žaludky všema těma ochutnávkama :D

Před odjezdem do Ameriky jsem hodně váhala zda to tu bude za ty nemalé peníze stát, ale musím říct že jsem ráda za tohle rozhodnutí. Je tu "víc nového" než když bych odcestovala jen někam do Evropy, navíc můžu procestovat zase další kousek Ameriky a Mexika! :) Ale musím říct, že po 9 měsících v Americe se už budu do Čech těšit. Hned první den si dám pořádný dlabanec s českým pivem <3. Co si budeme, platit 9 dolarů za pivo, který ani není dobrý, prostě nechceš.

Náš univerzitní domov na tento semestr

Příprava na první školní den :D